Zážitky matky 9
Matyáška jsme začali (poměrně intenzivně) učit chodit na nočník. No, uznávám, že zatím je to spíš čůrat a kakat do nočníku a ne do plenky, ale vypadá to, že se daří. Hlavně z toho má brouček ohromnou zábavu a vždycky musí zkontrolovat co je v nočníku.
Včera jsem ho po obědě uložila do postýlky spinkat s úmyslem zcela sobeckým - totiž taky se vyspinkat. Brouček v půl druhé usnul a vzbudil se, světe div se, až v 15:45. Naplánovala jsem si, že dostane odpolední svačinku (hruškovou přesnídávku), naložím ho do sporťáčku a vyrazíme na hřiště na houpajdu.
Takže když se vzbudil, šupla jsem ho rychle na nočník (úspěšně), pak dostal svačinku a hezké bodýčko a kraťáskové dupačky. Usadila jsem ho mezi hračky do ohrádky a snášela si ke dveřím věci s sebou. Oblíkla jsem se, vzala sluneční brýle a s úsměvem a milým sveholením vytáhla Matýska z ohrádky. A ucítila strááášný smrad. Ano, Matýsek se posral. (pardon za ten výraz, parafrázuji film a navíc to ani jinak vyjádřit nelze...) Podařilo se mu to ovšem tak dokonale, že měl žluté i rameno, takže musel samozřejmě pod sprchu.
No, ven jsme sice vyrazili, ale na hřiště jsme nedošli (jen do Normy a pak jsme si hráli na školním dvoře na dece).
A proč "jak se línej nadřel"? Protože než jsem ho šla oblíknout, říkala jsem si, jestli ho nedat ještě na nočník a pak jsem to zavrhla s tím, že byl před chvílí a že se mi nechce. A tak jsem za odměnu prala bodýčko, plenku a gaťky...
Komentáře
Přehled komentářů
Když byla Haňulka, tvoje maminka, tak velká jako ty, Matyášku, taky jsem s ní byla na chatě ve Zbečně. Vlakem měli přijet babič Evič a děda Jindra na návštěvu. Aby Haňulka na za tu "dlouhou" cestu k vlaku a zpět neměla hlad a byla usměvavá na své prarodiče, dala jsem jí celou dětskou přesnídávku, moc jí chutnala.Jedením jsme se krapet zdržely a já jako správná kutilka, protože v té době mnoho užitečných věcí pro miminka jsme znali jen z vyprávění a viděli jsme je na obrázcích ze zemí směrem co slunce zapadá, jsem si takovou věc vyrobila sama. Za nás se tomu říkalo klokanka, dnes manduka. A tak pyšná na své dílko a líná tlačit zpět od vlaku do toho šílenýho kopce a ještě lesem přes kořeny, ten těžký kočár, připevnila jsem si Haňulku do klokanky a vesele pádila vyzvednout k vlaku návštěvu. Radostně jsem hopsala po kořenech směrem k zastávce. Hanička z toho měla náramnou bžundu. Zpátky do chaty jsme to mohli všichni vzít taky lesem, nemusela jsem tlačit kočár a dědeček s babičkou šli pěkně stínem. Haňulka byla milé usměvavé miminko a linula se duha míru. Babič Evič mě pochválila, jak jsem klokanku pěkně udělala a já se dmula pýchou ještě víc, že je se mnou tchýně spokojená.
Vrátili jsme se do chaty a já usadila Haničku do postýlky. Než jsem okem mrkla přesnídávka byla zpět s námi a roztahovala se po celé postýlce a Haňulčiných oblečcích.
Joj! Voda je ve studni s klasickou pumpou! Žádná elektřina, jen lidský pohon! Kdo ji zná ví o čem mluvím! Sluničko vesele svítilo a já nevesele prala jak divá. A příště jsem jela s tim těžkym kočárem ....
Jak jsem se Línej nadřel?
(DědMirek, 9. 7. 2008 10:03)
No nevím již které mimimino jsem v nepřítomnosti ženy Zdeny měl právě ve vaně...
Koupaníčko probíhalo radostně, ale jaksi z nenadání příjemnou pohodu přerušilo Něco co plavalo na vodě a předtím to tam nebylo. Výlov rybníka se mi nezdál dost rychlý a tak jsem odšpuntoval vanu. Plavající těleso, nadlehčované silou, která se rovnala váze kapaliny tělesem vytlačené jsem zatlačil mojí silou do výtokového otvoru. Nastalá situace moc nepotvrzovala Archiedův zákon v praxi. Těleso se přestalo pohybovat a zároveň zastavilo pohyb proudící kapaliny směrem kanalizačním....
Odstranit tuto kvalitní ucpávku dalo Línému dobře zabrat a nikomu nedoporučiji podobný experiment s exkrementem opakovat.
Vše dobré a díky za stránečky. Móc nás potěšily
Lenost a pýcha
(babumamulenka, 18. 7. 2008 0:31)