Zážitky matky 8
Den vítězství
… tedy 8. květen. Státní svátek, takže máme doma tatínka. A tatínek má v autě velké a těžké kalové čerpadlo a spoustu metrů hasičských hadic. Proč? Protože to používá k zalévání výzkumné vrbové plantáže u Příbrami. Ač je naše malé autíčko velmi variabilní a leccos uveze, k tomuto nákladu se už nevejde ani myš – tedy ta možná jo, ale my tři rozhodně ne. A tak tatínek vymyslel skvělou věc, že čerpadlo půjčíme ráno Hlubyňským na vyčerpání studny, pojedeme na výlet a na nákup a večer si čerpadlo zase vyzvedneme.
Jak to tak u skvělých plánů bývá, mají háčky. Ten první byl časový – ranní předání se posunulo na poledne. Plán byl pozměněn na následující variantu: Janek pojede autem do Hlubyně, já pěšmo s kočárkem. V Hlubyni provedeme výměnu vozidel, já pojedu do Příbrami nakoupit a Janek procházkou s Matýskem domů, kde se nejpozději v 15:30 potkáme (kvůli krmení ;)).
V podstatě se to tak uskutečnilo, leč já jsem z Hlubyně vyjela ve 14:00, vyprovázena vrčením čerpadla, jež se podařilo umístit do vzduchu zhruba v polovině hloubky studny. Jak se později ukázalo, byla to horní čtvrtina…
Mým příbramským cílem byl Plus (prodávají tam biopotraviny). Představa toho, že tam nakoupím vše, co jsem měla napsané na lístečku, ovšem vzala po asi 30 vteřinách za své. Čapla jsem biomrkev a mrkvovou šťávu (to už zase dlouho neudělám…) a pelášila vedle do osvědčené Hypernovy. Už při vstupu jsem letmým pohledem na hodinky zjistila, že tempo nákupu rozhodně nebude sváteční. Přesněji, začal ten pravý sprint mezi regály. Když jsem zpocená dokličkovala k pokladně, zaplatila a nákup přeložila do auta, zjistila jsem, že je těch 15:30 dávno pryč. Jistě není třeba zdůrazňovat, že cesta Příbram – Březnice mi trvala podstatně kratší dobu než stejný úsek opačným směrem… Abychom do auta ale nacpali ještě zase to čerpadlo, stavila jsem se doma, abych vyložila nákup. Asi pětkrát jsem si tedy vyběhla naše schody obložena toaletním papírem, zeleninou, octem nebo kartonem mléka, mražené a chlazené potraviny jsem nastrkala do lednice, do tašky šoupla náhradní plenku a sprintem k autu.
Přesně v 16:00 jsem vypla motor v Hlubyni. Zpocená „jak dveře od chlíva“, zadýchaná jako tuberák a s výrazem šílence na tváři.
Den vítězství byl ale opravdu vítězný. Vodu ze studny se odčerpat podařilo (a studna se na Tomáše nezřítila), já jsem nákup pořídila, takže zase máme co jíst a zvládla jsem i nakrmit nebohého Matýska, který už ani neplakal, neb na nějaké jídlo asi rezignoval (o to větší z něj měl radost ;)). A těžko říct, jestli to bylo ještě 8. nebo už 9., ale Matyáškovi se vyklubal přes noc 4. zoubek, takže to zase všechno dobře dopadlo. :)