Habartíci

Tento zážitek není v tuto chvíli zrovna nejčerstvější, ale i tak si jej pamatuji velmi živě.

Jak už asi všichni víte, opustili jsme Březnici a přesunuli se do Dobřichovic vstříc novým zážitkům blíže ku Praze. Dobřichovice mají tu báječnou výhodu, že tu ve špičce jezdí každých 15 minut (mimo špičku co půl hodiny) vlak do Prahy. My to máme na nádraží tak 5 minutek svižné chůze s kočárkem.

Na konci ledna jsme byli s Matyáškem objednaní na kožní do Štěpánské. Ideální příležitost pro cestu vláčkem. Našla jsem si vlak, večer si všechno připravila a ráno jsme vyrazili. A samozřejmě na poslední chvíli. Klasická drobná zdržení - Mates najednou spal dýl, takže jsem ho musela vzbudit, snídal naprosto v klídečku a pak si hezky poseděl na nočníku... No, co vám budu povídat, na nádraží jsme přiběhli stejně jako vlak a to jsme si ještě museli koupit lístek. Naštěstí na nás počkal. Situace, kdy jsem zuřivě drncala přes dvě kolejiště s otevřenou peněženkou ujišťujíce pána s velkou krosnou a lyžema, že děkuji velice, ale zvládnu to sama, byla jen předzvěstí zbytku cesty.

Podle plánu jsme dojeli na Hlavní nádraží, kde vlak zastavil u hezkého nově opraveného nástupiště s výtahy a jezdícími schody. Ovšem! 1. výtah - nefungoval. 2. výtah - taktéž nefungoval. Schody (jedny z asi 3) - fungovaly, ale byl tam piktogram, že se tam nesmí jezdit s kočárky. Nezbývalo než porušit zákaz.

Pak už jsme si krásně projeli halou, kde čekají davy lidí, až se jim objeví nástupiště jejich vlaku a... schody. Naštěstí se objevila milá paní a kočárek mi pomohla snést. Zakoupila jsem si lístek a hurá k výtahu do metra. Paní přede mnou odjela do hlubin, takže konečně funkční výtah. Mačkám tlačítko... a nic. Mačkám jak šílenec a stále nic. Pan dozorčí je znepokojen mým naprosto podezřelým chováním, přichází, mačká tlačítko a výtah přijíždí. Připadám si jako největší vidlák a tupec.

Cesta metrem byla klasicky bez problémů, to už máme ozkoušené. Na Muzeu jsme sice hezky vyjeli do podchodu, ale úplně ven jsme museli opět odchytit ochotnou paní.

Když jsme vyřídili doktorku, šla jsem si na Můstek koupit kupon do Open card. Na stránkách dopravního podniku jsem našla pouze informaci, že se prodává ve stanici Můstek a v mapě mi šipička ukazovala na prostředek Václaváku. No jo, ale dá se tam vjet jinak než po kamených schodech? Nedá. Když jsem před knihkupectvím Academia míjela vchod do metra, kde byla cedulka, že dole v podchodu je WC pro invalidy, téměř jsem se začala smát nahlas. Ovšem lidé jsou milí a s kočárkem na konec vždycky někdo pomůže. Když jsem tak postávala ve Vodičkové nad schody, přišel mladý muž a že mi pomůže. Čapnul celý kočár a už ho nesl dolů ze schodů. Vzmohla jsem se jen na: "Ale to je těžký..." a upalovala za ním. Byl pak chlapec trochu červený, ale ještě se usmíval.

Jaké bylo překvapení, když jsem zjistila, že kupony se prodávají na Můstku, ale na béčku, tedy pod Jungmanovým náměstím... Prokodrcali jsme se tedy přestupem (když už se ten chlapec tak snažil, bylo mi líto někoho lanařit zase nahoru ) až k informacím dopravního podniku. Než odbavili zákaznici před námi, objevila jsem poučný letáček o tom, jak je báječné a jednoduché cestovat po Praze hromadnou dopravou s kočárkem. V tu chvíli jsem měla názor dosti odlišný...

Zpětně ale musím konstatovat, že s kočárem lze cestovat MHD celkem slušně. Překvapuje mě ale, že ještě nikoho nenapadlo udělat to, co je tady na nádraží v podchodu na všech schodech. Prostě jsou tam dvě železné desky, takže aspoň kočárky projedou snadno. Levné, jednoduché a báječně účinné řešení...