Habartíci

Dneska odpoledne před svačinou jsem dala Matýska do postýlky, že půjdu vylít nočník. A pan mamánek dostal vztek, takže mlátil hračkama, pak se chytil žbrdlinek a začal s nima lomcovat. Následně se přitáhl do kleku a stoje. Ovšem jak řval, tak samo spadnul. No, vyndala jsem ho, jako že se vytrestal, ale vztekal se dál. Tak jsem ho tam lupla zpátky, hračky vyndala a v klidu odešla dělat svačinku. Když jsem to dodělala, přišla jsem si pro své rudé zpocené dítě, stále se ještě svíjící v postýlce. Vyndala jsem ho, po slzách ani stopy, ale štkal jako o život. Už ale nezuřil, tak jsem vzala knížku, že si budeme ukazovat. Chvíli se mračil, ale pak se teda snížil a ukázal mi kytku, což bylo asi gesto usmíření. Tak jsem zvědavá, jak často se to bude opakovat...

A jaká by asi byla verze Matýskova?

Představte si tu nespravedlnost, která se mi dneska stala. Hezky jsem se vyčůral do nočníku a máma mě za to strčila do postýlky. Vrazila mi tam koš s hračkama a že jako ať si hraju. Jo, já si chtěl hrát. Ale s ní a ne sám v posteli. Pořád něco dělá a člověk si musí hrát sám... Tak jsem jí předvedl, zač je toho mazec. Nasadil jsem svůj nejdrsnější pláč značky Cirkulárka. A ona si tam stojí a kouká na mě, jakoby nic. Chápete to? Bylo tedy třeba zvýšit úroveň, tak jsem přidal ještě srdceryvné vzlykání a začal jsem lomcovat žbrdlema na postýlce. Samotného mě překvapilo, že si mi podařilo až stoupnout, ale nedal jsem na sobě nic znát a řval intenzivně dál. Abych vzbudil její soucit, pustil jsem se a zřítil se do rohu postýlky. Samozřejmě jsem to měl vyměřené, ale vypadalo to hrůzostrašně. Na to se trochu chytila a vytáhla mě z postýlky.

Aby si ale nemyslela, že si neumím stát za svým, řval a vzpouzel jsem se dál. A normálně, ona mě vrátila zpátky! A odešla!!! To už jsem se teda dopálil a řval tak, že si i táta musel zavřít dveře.

Chvíli chodila po kuchyni a něco tam dělala. Pak přišla a vyndala mě z postýlky. Konečně. Ono je to řvaní totiž docela vysilující a ještě by se mohlo stát, že bych z toho usnul... To bych nerad...

Ještě chvíli jsem natahoval moldánky, ale maminka si se mnou sedla na postel, vzala knížku a začala si se mnou hezky povídat co je na obrázcích. Chvíli jsem ještě dělal drahoty, to dá rozum, ale pak, když se zeptala, kde je kytička, jsem jí to ukázal a zase jsme se k sobě přitulili. Chvíli jsme si ještě ukazovali a pak, světe div se, jsem dostal svačinu.

No, pozornost jsem přilákal, ale je to krapet náročné, tak zkusím popřemýšlet o nějaké sofistikovanější metodě...