Habartíci

Zdravím po delší době. Mám spoustu práce s učením se nových věcí a jelikož je třeba mě střežit kdykoliv, kdy nespím, má maminka spoustu práce se mnou. A co je u nás za ten měsíc tedy nového?

Tak v první řadě vám musím oznámit, že už se mi vyklubal 8. zub. Mám tedy 4 dole a 4 nahoře. A možná přibude ještě nějaký, protože jsem měl dneska zase trošinku teplotu. No, uvidíme za den, dva.

Když už jsem u těch vývojových pokroků, tak dnes ráno mě maminka zvážila a zjistila, že každý den mnohokrát zvedá devítikilové závaží. Změřit jsem se nenechal.

Jím už prakticky všechno (ovoce, zeleninu, rýži, jáhly, kaše) a už se poperu i s kousky (na to mám ty zuby), takže si občas pochutnám i na kousku rýžového chlebíčku. Mimochodem, ty drobky se perfektně lepí na všechno kolem.

Vzhledem k tomu, že docela dobře dlabu a ještě si několikrát za noc loknu výživného mateřského mléka, už mě unesou nohy, takže v postýlce a ohrádce se v klídku postavím a pak, když chci zase posadím. To ale většinou nechci, takže mě začnou bolet nožičky a musím důrazně zavolat maminku, aby s tím něco udělala.

Taky jsem přišel na to, jak se rychle leze. To se člověk vrhne na břicho, rychle se odráží rukama a nohama a už jede. Když je vhodný terén (rozumějte měkký), lezu i po kolínkách, ale to je pomalejší...

S ohledem na můj prostorový rozlet, má maminka po klidu. Aby mě nemusela lovit z květináče palmy, případně abych se nezamotal do pedálů kola, vymýšlí pro mě nejrůznější zábavy. A aby nemluvila jenom ona, tak jsem začal povídat taky já. Už říkám tata, haf, kytí a ták (do praxe jsem ta slova uvedl v tomto pořadí). "Ták" říkám, když se mě maminka ptá, jak jsem veliký. Mávám přitom rukama nad hlavou a pak se smíchem skočím na mámu. Pokud se mi manévr nezdaří, přepadnu na záda.

Z her mě baví ještě "vařila myšička" a "paci, paci". A máma je z toho celá na měkko.

A zdárně mávám tátovi, když někam jede, takže pá pá i vám, v sobotu ráno odlétáme k moři (jsem zvědav, co si to na mě zase vymysleli), tak tu chvilku zase nebudu.