Habartíci

Protože k ní chodí i teta Zuzka, poradila nám, ať tam jdeme trochu dřív. Objednaní jsme byli na 11:45, tak jsme v 11:30 seděli v čekárně.

Paní doktorka byla moc milá a měla obzvláště zajímavý náramek! No, prohlídla mě, podivila se, jaké mám zajímavé a hezké plenky (maminka mi dala zeleně lemovanou haipici) a zkonstatovala, že mám ekzém i v uších. Předepsala mi lehký kortikoid, návštěvu u alergologa (po jablíčkách se mi ekzém zhoršil) a kapky proti svědění. Hned večer jsem dostal kapky a včera mě namazali tou mastí. Dneska už je to trochu lepší, tak snad už jen dneska, zítra, pak ob den, ob dva a už vůbec.

Od včerejška jsem taky rozšířil jídelníček. Večeřím totiž kaši. Maminka mi dělá jáhelnou s trochou přesnídávky (aktuálně hruška s meruňkou) a to mi chutná ze všech jídel nejvíc!

Na nočník mě dávají kdykoliv si vzpomenou, ale docela se mi daří rodičům i sobě činit radost tím, že ho použiji. Už jsem z něj ale dvakrát spadnul. Naposledy dneska ráno, když jsem se snažil chytit mámu za palec u nohy. Ležel jsem na zemi jak široký tak dlouhý a řval jako tur. Je to přece výška...

A poslední novinka je, že od včerejška jezdím po Březnici ve sporťáku. To je luxus!!! Mám z něj úplně parádní výhled všude kolem. Je to tak zajímavé, že se ani nemůžu opřít, aby mi náhodou něco neuteklo. Natož abych usínal, že?